Naši studenti se v průběhu studia dostanou do přímého kontaktu s praxí, ale také vědou a výzkumem. Dbáme na to, aby své teoretické znalosti uměli využít v praxi a také, aby z těchto zkušeností uměli čerpat ve svém budoucím zaměstnání. Oslovili jsme některé z našich absolventů s prosbou o krátké zhodnocení jejich působení na fakultě s důrazem na jejich současné uplatnění v praxi.
Absolventi
Eliška Adámková
Aplikační inženýr slévárenství
Pozice aplikačního inženýra ve slévárenství představuje nejenom výběr správného produktu a jeho aplikace, ale i přednášky (školení) a semináře pro stávající i budoucí zákazníky. Kromě toho práce zahrnuje provádění analýz v případě vad a reklamací, sepsání zpráv a případných doporučení.
Pocházím z Ostravy, na střední škole jsem studovala provoz a ekonomiku dopravy se zaměřením na dopravu. Poté jsem si pro svá studia vybrala VŠB-TUO, konkrétně Katedru slévárenství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství (dnes pod názvem Fakulta materiálově-technologická).
Nejpřínosnější mi přišly předměty, které se týkají přímo mé specializace, a to formovací směsi, slévárenská technologie, chemie, fyzikální-chemie nebo keramika.
Uplatnění po vystudování mého oboru může být různé, jak ve slévárnách železných a neželezných kovů, ale i v jiných odvětví spojených s odlitky např. automobilový průmysl. Jsem ráda, že díky studiu na VŠB-TUO jsem našla dobré uplatnění a že dnes mohu dělat práci, která byla spojena s mým studiem a specializací. Po dokončení doktorského studia jsem nastoupila do slévárny vyrábějící litá hliníková kola pro renomované automobilové značky (BMW, VW, VOLVO, aj.). Pracovala jsem na pozici vedoucí laboratoře, kde jsem měla na starosti ověřování a održování kvality odlitků. Po čase jsem dostala nabídku, abych přesídlila ze slévárny do firmy, která dodává spotřební materiál do sléváren. Aktuálně pracuji pro firmu Foseco (slévárenská divize firmy Vesuvius PLC) na pozici aplikačního inženýra pro pojivové systémy a žáruvzdorné nátěry. Mnohdy při řešení problémů spolupracuji se svou Alma mater (VŠB-TUO). Aktuálně mám na starosti slévárny z 19 zemí EU.
Alena Miezybrodská
Procesní inženýr/Technolog
Úkolem procesního inženýra je především řízení a optimalizování procesu výroby. Pro řízení výroby je nutné stanovit procesní podmínky – znát výrobní postup, zanalyzovat variabilitu vstupních surovin a přizpůsobit tomu technologické nastavení tak, aby výsledný produkt odpovídal svými analytickými vlastnostmi výstupní kvalitě pro daný typ produktu. Optimalizace je jinými slovy zlepšování stávajících technologických postupů a zavádění nových, vyhodnocování bilancí, zpracování podkladů pro řídicí program technologických částí (tvorba algoritmů), spolupráce při technickoekonomických studiích/projektech, školení pracovníků výroby, vytváření řízené dokumentace – manuály pracovních postupů. A v neposlední řadě neustálá kontrola procesu.
Pocházím z malé vesnice poblíž města Hranice. V Hranicích jsem také vystudovala šestileté gymnázium. Poté jsem se rozhodla pro studium bakalářského oboru Procesní inženýrství – Chemie a technologie paliv a navazující magisterský obor Chemické a environmentální inženýrství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství (dnes Fakulta materiálově-technologická) VŠB-TUO.
Během bakalářského studia určitě nejvíce zaujaly předměty Základy procesního inženýrství a laboratoře k tomuto předmětu, dále Sdílení tepla a proudění a Chemické technologie. Během magisterského studia byly nejdůležitější a pro moji budoucí praxi nejpřínosnější Přenosové jevy, Výměníky tepla, Procesní inženýrství a další laboratoře k tomuto předmětu, Chemicko-inženýrský projekt a Reaktorové inženýrství.
Po studiu jsem nastoupila do Prechezy na pozici Chemického inženýra pro výrobu titanové běloby. Po 5 letech jsem pak přestoupila do Cabotu na pozici Procesního inženýra pro výrobu sazí, kde pracuji doteď.
Jan Křištof
Projektový vedoucí
Úkolem projektového vedoucího je návrh schématu a obsazení realizačního týmu pro konkrétní projekt. Mezi typické činnosti patří rozpracování daného projektu na dílčí úkoly s jejich následnou kontrolou plnění, provádění časových odhadů a jejich aktualizace a v neposlední řadě zpracování písemné zprávy o stavu prací na projektu.
Flexibilita, argumentační a komunikační dovednosti, týmová práce a organizační schopnosti jsou pro tuto funkci velice klíčové.
Pocházím z Hranic, kde jsem vystudoval Gymnázium Hranice, všeobecně zaměřený víceletý obor. Poté jsem se rozhodl pro bakalářské studium Chemie a technologie paliv a navazující Chemické a environmentální inženýrství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství (dnes Fakulta materiálově-technologická) VŠB-TUO.
Zásadní předměty pro mou další kariéru byly Základy procesního inženýrství, Sdílení tepla a proudění, Výměníky tepla, Procesní inženýrství, Chemicko-inženýrský projekt.
Již během studia jsem začal pracovat na oddělení neustálého zlepšování jako OpEx Specialista ve společnosti Maxion Wheels Czech, největšího světového výrobce kol pro automobily. Zde jsem se podílel na optimalizaci výrobních procesů, kdy mou náplní práce bylo provádění časových studií a analýz, definování a vedení projektů vedoucích k úspoře nákladů a v neposlední řadě také snižování energetické náročnosti. Kromě optimalizace procesů v ostravském závodě jsem se podílel také na projektech v dalších závodech po celém světě (Brazílie, Mexiko, Turecko, Německo, Španělsko).
V roce 2021 jsem po necelých 6 letech přestoupil do společnosti Semperit, jednoho z největších světových výrobců pryžových výrobků (hydraulických a průmyslových hadic, transportních pásů, těsnění atd.). Zde jsem nastoupil rovněž na oddělení neustálého zlepšování, na kterém jsem působil necelé 2 roky na pozici Lean Engineer v oderském závodě. V loňském roce jsem se přesunul na globální pozici Energy Excellence Program Manager. Zde je mým úkolem definovat a dohlížet na projekty vedoucí ke snižování energetické náročnosti udržitelným způsobem napříč všemi našimi závody po celém světě (Čína, Indie, Rakousko, USA…).
Matěj Šústek
Konstruktér
Práce konstruktéra zahrnuje znalosti modelování, technické dokumentace a také znalost technologií, které se využívají v oblasti automobilového průmyslu. Cílem práce je bezproblémový chod v sériové výrobě, komunikace se zákazníkem a různými dodavateli.
Úkoly na pozici konstruktéra zahrnují plánování konstrukční práce, vytváření konstrukčních návrhů a nových technických řešení v reakci na změnové impulzy (validace, zákaznická přání), tvorba 3D návrhů v CAD, provádění základních technických výpočtů a simulací, tvorba a uvolňování technického obsahu výkresů s využitím specialistů a spolupráce s materiálovými specialisty.
Pocházím z Hlučína, studoval jsem Střední průmyslová školu elektrotechniky a informatiky, konkrétně obor elektrotechnika. Poté jsem se rozhodl pro studium oboru Materiály a technologie pro automobilový průmysl na Fakultě materiálově-technologické VŠB-TUO.
Jako nejlepší předměty v oblasti konstrukce hodnotím tyto: 3D modelování, Pružnosti pevnost, pohony vozidel, nejlepšími předměty v oblasti materiálu a technologií pak podle mého mínění byly Technické materiály a Nauka o materiálech.
Předměty mě velice ovlivnily, protože v zaměstnání, kde pracuji, dokážu skloubit obě oblasti ze studijního oboru, který jsem absolvoval. Člověk tak dokáže navrhnout součástku s požadovanými mechanickými vlastnostmi a navrhnout správné testování materiálů.
V současné době mám uplatnění v oblasti automobilového průmyslu, pracuji jako konstruktér ve firmě Brose. Mám na starosti kompletní chod projektu v oblasti konstrukce a mimo jiné využívám anglický jazyk na denní bázi. Dříve jsem pracoval jako pedagogický pracovník a konstruktér studijního oboru Materiály a technologie pro automobilový průmysl. Znalosti z této profese uplatňuji dodnes.
Lenka Bardoňová
Výzkumný pracovník
Contipro je česká biotechnologická společnost, která se zabývá výrobou a výzkumem kyseliny hyaluronové. Společnost má vlastní výzkumně-vývojové centrum, kde jsou syntetizovány například nové deriváty kyseliny hyaluronové, moderní kosmetické aktivní látky nebo vyvíjeny nové formy kyseliny hyaluronové pro využití především v kosmetice a medicíně. Výzkumně-vývojové centrum tvoří několik výzkumných skupin, jejichž zaměření a expertíza se může významně lišit. Uplatnění naleznou organičtí či fyzikální chemici, analytici, materiáloví inženýři, programátoři nebo konstruktéři. Náplní práce je zapojení se do, plánování či vedení výzkumných projektů, které spadají do strategie společnosti. Od výzkumného pracovníka se očekává sledování trendů v zájmových oblastech, orientace ve vědecké a patentové literatuře a výborná znalost anglického jazyka. Výzkumný pracovník má možnost pracovat jak na základním výzkumu, tak na vývoji produktů pro finální aplikace.
Jmenuji se Lenka Piskláková a pocházím ze severní Moravy – od Nového Jičína. Jako střední školu jsem studovala všeobecné šestileté gymnázium v Novém Jičíně, kde jsem se v posledním ročníku zaměřila na matematiku. Chemie ani fyzika mi nečinily problémy, na vysoké škole a v budoucí profesi jsem proto chtěla pokračovat v technickém zaměření. Zaujala mě oblast nanotechnologií, která byla relativně nová, perspektivní a mohla poskytnout celou řadu možností v budoucím zaměstnání. Studovala jsem tedy stejnojmenný obor – Nanotechnologie, v té době ještě pod Univerzitními studijními programy. Studium bylo zaměřeno spíše obecně – pokrylo základy fyziky, chemie a matematiky. Oceňuji zaměření na pochopení principu různých analytických metod, které lze využít při analýze nejen nanomateriálů. Ale myslím si, že student se nejvíce naučí při samostatné výzkumné činnosti během bakalářské a diplomové práce. Samotný pojem nanotechnologie je ohromně široký, člověk se na jedné straně může věnovat chemické syntéze nanočástic, nebo fyzice laserů na straně druhé. Náplň odborných předmětů se proto bohužel příliš neshodovala s mým budoucím zaměřením. To udala spolupráce na diplomové práci se společností Contipro a.s., během které jsem pracovala na vývoji nanovlákenných struktur. Ve spolupráci se stejnou společností jsem také pokračovala během doktorského studia, po němž jsem ve firmě zůstala jako řadový zaměstnanec.
Jan Mucha
Výzkumný pracovník
Výzkum probíhá na půdě Polymer Institutu v Brně (ve zkratce PIB), který je nyní součástí korporátní struktury ORLEN Unipetrol. Hlavní náplní práce je podpora výrobním jednotkám polyethylenu v Litvínovském závodě. Jedná se především o sledování nejnovějších trendů a jejich zavádění do výroby, vývoj nových materiálových typů nebo úprava těch stávajících na základě konkrétních požadavků zákazníků. Kromě toho se řeší také zakázkové výzkumné projekty pro zahraniční subjekty. K tomu všemu slouží polymerační centrum, které sestává celkem z 6 laboratorních polymeračních reaktorů, ve kterých jsme schopni simulovat suspenzní i plynofázní polymerace s použitím různých druhů katalyzátorů.
Z velké části mají zaměstnanci PIB vysokoškolské vzdělání zaměřené na organickou chemii nebo na polymerní materiály či technologie zpracování polymerů. To však není podmínkou, nýbrž jen doporučením a vždy záleží na schopnostech a motivaci konkrétního uchazeče, čehož jsem důkazem i já sám. Výhodou je rovněž manuální a technická zručnost, která je potřeba při obsluze, opravách či modifikacích reaktorových i přidružených systémů. Práce je to tedy velmi různorodá, kreativní a dynamická. Součástí povolání je také kontinuální vzdělávání včetně účasti na vědeckých zahraničních konferencích.
Pocházím z Rychvaldu a studoval jsem na všeobecném čtyřletém gymnáziu Hladnov ve Slezské Ostravě. Gymnázium jsem si vybral proto, protože jsem ještě neměl vizi o budoucím povolání. Když jsem vybíral obor na vysoké škole, měl jsem představu, že bych chtěl studovat něco ve stylu vývoje nových materiálů nebo nanotechnologie. Nakonec jsem se však rozhodl pro obor Procesní inženýrství na fakultě FMT, aniž bych podrobněji studoval jeho osnovy. To nakonec vedlo k mému překvapení, že se jedná v podstatě o studium chemie, na které jsem nebyl z gymnázia dostatečně připraven. Studium mě však bavilo a díky dobrým všeobecným základům jsem nedostatky rychle doplnil.
Mezi mé oblíbené předměty patřila matematika, procesní inženýrství, reaktorové inženýrství, analytická chemie a obecně všechna zajímavá praktická cvičení v laboratořích. Vyzdvihl bych předměty zaměřené na práci s programy Matlab nebo Aspen Plus, se kterými aktivně pracuji ve svém současném povolání. Obecně považuji skladbu předmětů a jejich obsah za kvalitní základ pro zaměstnání, přičemž hlubší vhled do konkrétní problematiky jsem získal až v zaměstnání. Jako velkou příležitost vnímám i možnost vycestovat do zahraničí v rámci Erasmu – já jsem vycestoval do Porta na studijní stáž, která byla rozšířením mé diplomové práce.
Po studiu v Ostravě jsem se přestěhoval do Brna a získal jsem pozici výzkumného pracovníka v Polymer Institutu Brno (PIB).
Mikuláš Hurta
Zakladatel udržitelné firmy
Podnikání je jednou z cest budoucích absolventů. Nároky na zakladatele firmy zahrnují širokou škálu dovedností a znalostí jako je procesní management, řízení kvality, účetnictví a ekonomické analýzy, marketing, práce s lidmi, komunikace a další. Motivací podnikatelů založit firmu již dávno není pouhá generace zisků, ale stále častěji je to touha zlepšit svět, pomáhat, rozvíjet společnost či zvrátit přicházející ekologické katastrofy. Pro tento směr podnikání je výhodné mít znalost environmentálního managementu, recyklačních technologií, ekologických analýz či materiálových dopadů. Založit firmu v oblasti udržitelnosti tak může být jedna z možností, jak absolventi využijí nabyté vědomosti z daných studijních programů.
Jsem z Ostravy, konkrétně z Dubiny, která v době mého dětství byla přezdívána jako drogové centrum Evropy. Vyrůstat v tomto sociálně slabším prostředí byla škola, která mi ve výsledku víc dala, než vzala. Vystudoval jsem obchodní akademii v Ostravě-Mariánských Horách. A ve studiu pokračoval na fakultě materiálově-technologické, studijní program Ekonomika a management v průmyslu. Před nedávnem jsem dokončil doktorské studiu ve studijním programu Řízení průmyslových systémů.
Praktická aplikovatelnost studia je vždy omezena a myslím si, že by ani neměla být cílem studia, od toho je praxe. Největší přínos školy je rozhled, který vám dá, a inspirativní, chytří lidé, se kterými se setkáte. Každopádně velmi pozitivně vzpomínám na předměty managementu či řízení kvality.
Celý život propojuji studium s praxí, takže už při škole jsem pracoval v oblasti procesního inženýrství a posléze jako koordinátor kvality a výrobní ředitel. Potom jsem se vydal na dráhu podnikání v udržitelnosti, konkrétně cirkulárním textilu.
Romana Švrčinová
R&D specialista, CAPITAL REFRACTORIES s.r.o.
Jmenuji se Romana Švrčinová a jsem absolventem VŠB-TUO. Po ukončení gymnázia jsem nastoupila na VŠB-TUO a úspěšně jsem ukončila studium tepelné techniky a průmyslové keramiky. Následně jsem se rozhodla pokračovat v doktorském studiu. V průběhu doktorského studia jsem pracovala na několika projektech, z nichž jeden byl ve spolupráci s firmou CAPITAL REFRACTORIES s.r.o., která patří mezi lídry v oblasti výroby žáruvzdorných materiálů. V rámci tohoto projektu jsem se ve firmě věnovala vytvoření vývojového oddělení a rozšíření výrobkové řady izostaticky lisované keramiky. Po ukončení doktorského studia jsem nastoupila do firmy CAPITAL REFRACTORIES s.r.o. na pozici R&D specialista, kde stále pracuji. Ve firmě se věnuji internímu vzdělávání zaměstnanců k výrobním technologiím a používaným keramickým materiálům, zavádění inovativních postupů do výrobního procesu a vývoji nových materiálů a produktů.
Honza Novák
Umělecký slévač
Ahoj, jmenuju se Honza a poslední tři roky jsem studoval Umělecké slévárenství v Ostravě. Na střední jsem se věnoval umělecké kovařině, a tak jsem si myslel, že toho o kovech už docela dost vím. Na báňské mě ale vyvedli z omylu a naučili mě spoustu nového o materiálech, postupech a technologiích, které se při výrobě uměleckých odlitků, jako jsou třeba medaile nebo sochy, využívají. Díky studiu jsem přičichnul taky ke šperkařině, ta mě moc bavila. Nejvíc jsem ale samozřejmě tíhnul k uměleckým předmětům – kresba mi vždy šla a dějiny umění mám v malíku. Horší to bylo s matikou, tu ale zase ovládaly holky z gymplu. No a Franta z průmyslovky nás všechny trumfnul v technických předmětech. Prostě každý byl dobrý v něčem, navzájem jsme se podrželi a už v druháku se naše vědomosti docela vyrovnaly. Ve skupině nás bylo jen 10, což bylo fajn, protože učitelé k nám přistupovali individuálně, a to se hodilo hlavně na praxích. Teď po škole pracuju s tátou v naší rodinné dílně – on je kovář, takže mu pomáhám, a navíc beru zakázky na umělecké odlitky. To jsem ale úplná výjimka, ostatní spolužáci studují dál slévárenské technologie na FMT. Za dva roky z nich budou inženýři a teprve pak si vyberou, ve které slévárně a na jaké pozici budou pracovat. Slévárny jsou v česku na každém rohu, tak si mají z čeho vybírat. Mě zatím další studium nebere, nikdy jsem nebyl studijní typ a bakalář mi ke štěstí stačí. Ale kdo ví, možná jednou... :-)