Žena, která to umí lépe s roztaveným kovem než s vařečkou

Ivana Kroupová pracuje na Katedře metalurgie a slévárenství na FMT v kolektivu mužů jako odborný asistent s profesním zaměřením na slévárenství slitin neželezných kovů.

Jak se křehká dívka ocitne v oboru typickém spíše pro muže? Vnímá z pozice ženy určité ne/výhody? Během krátkého rozhovoru jsme se Ivany zeptali na několik otázek.

 

Kdy ses rozhodla, že se ve své profesi budeš zabývat právě technologiemi zpracování kovů a jejich slitin odléváním?
Ivana: Popravdě jsem k takovému rozhodnutí asi nikdy nedospěla, přišlo „tak nějak samo“. Studovala jsem všeobecné gymnázium a vzhledem k dost slušným studijním výsledkům - byla jsem prostě šprt (smích), jsem měla s výběrem vysoké školy v podstatě volnou ruku. Asi jako každý gymnazista jsem zažila období „budu lékař“ či „stanu se právníkem“. Rodiče mě v těchto směrech dost podporovali. Nic z toho mě ale skutečně nelákalo. Velkou roli v mém rozhodnutí, kam na VŠ, sehrála má potřeba zůstat v Ostravě – vždy jsem tíhla k našemu regionu a nechtěla jsem nikam daleko vycestovat. V Ostravě mi pak zůstaly na výběr hned dvě univerzity. A když už jsem nepotěšila maminku a nestala se lékařkou (smích), řekla jsem si, že dám alespoň na radu táty a jala se hledat nějaký zajímavý obor na VŠB-TUO. Dle jeho slov má totiž technické vzdělání jistou budoucnost. Teď po letech říkám to stejné svým studentům...


Takže jsi namátkově vybrala obor na „Báni“?
Ivana: Zase tak namátkové to nebylo. Je ale pravda, že ve všem hrála svou roli náhoda. Nejprve jsem uvažovala nad obory z oblasti odpadového hospodářství, pak jsem ale narazila na obor Umělecké slévárenství – a bylo rozhodnuto. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, ale znělo to tak fantasticky, že jsem si řekla, že to musím zkusit. Byla to má jediná přihláška na VŠ.


Zalíbil se ti tvůj studijní obor hned ze začátku?
Ivana: Když to řeknu jednoduše, těšila jsem se víc na to „umělecké“ než na „slévárenství“. V prvním semestru jsem coby gymnazista byla jako Alenka v říši divů – excelovala jsem v matematice, ale pro předměty jako Nauka o materiálu jsem neměla sebemenší základy. Neměla jsem tušení, jak vypadá roztavený kov a jaké procesy probíhají při jeho následném tuhnutí a krystalizaci... Vše se ale dalo zvládnout, prošla jsem prvním zkouškovým bez ztráty kytičky a s příchodem odborných předmětů z oblasti slévárenských technologií jsem si začala uvědomovat, že spíš než „uměleckému“ jsem propadla právě kráse „slévárenství“.


Byla jsi jediná holka na oboru?
Ivana: Byli jsme výjimečný a dost oblíbený ročník – téměř samá děvčata (smích). I to je možná důvod, proč mě nikdy nenapadlo, že se zabývám něčím pro dívku netradičním.


Stala ses bakalářkou v oboru umělecké slévárenství, studovala jsi stejný obor i v navazujícím magisterském studiu?
Ivana: Studijní obor (dnes už program) Umělecké slévárenství je jen tříletý bakalářský. Byla jsem ale rozhodnuta pokračovat dále ve studiu – pro další dva roky jsem si tedy zvolila studium již čistě technického oboru - slévárenských technologií.


Byla jsi jako umělec mezi ostatními v nevýhodě?
Ivana: Byly jsme ve skupině hned dvě „umělecké slévačky“ – dvě holky mezi partou kluků technologů, kteří si tehdy jako čerství bakaláři mysleli, že pobrali všechnu moudrost světa (smích). Brzy však vyšlo najevo, že v některých věcech máme navrch, a to zejména díky praktické výuce, která nás provázela po celé bakalářské studium. Uměly jsme zkrátka lépe propojit teoretickou znalost s praxí. Kluci měli ale lepší znalosti v některých teoretických základech. Během dvou let studia jsme se tak nějak „srovnali“ na stejnou úroveň – stejně dobrou (smích).


A co bylo po magisterském studiu?
Ivana: Všichni spolužáci šli pracovat do praxe, dostali se na zajímavé pozice a dnes jsou z nich mladí odborníci v oboru. Já zůstala na popud svého vedoucího diplomky na univerzitě a nastoupila na postgraduální studium. Už během něj jsem se stala řadovým zaměstnancem Katedry metalurgie a slévárenství. Po pěti letech jsem úspěšně ukončila studium a získala titul Ph.D. Nyní působím na katedře jako odborný asistent, zajišťuji výuku odborných předmětů, vedu studenty při zpracování závěrečných prací a jsem členkou řešitelských týmů několika vědeckých projektů. Určitě nelituji svého rozhodnutí zůstat na škole – má práce je mým velkým koníčkem.


Vnímáš nějaký rozdíl v přístupu kolegů či studentů k tobě jako k ženě?
Ivana: Co se týče kolegů, určitě není na škodu udržovat v mužském kolektivu ženský element. Na mnohé problémy se jako žena dívám jinak, současně si troufám tvrdit, že má přítomnost na pracovišti udržuje moje kolegy tak nějak „stále ve střehu“ a taky zajišťuje určité udržení morálky (smích). Se studenty je to někdy horší, ale já se jim nedivím – když přijde na první hodinu Slévárenství automobilových dílů mladá blondýna, většinou nikdo nepředpokládá, že jde o vyučující. Když se pak představím, vidím občas náznak určité skepse. To ale nikdy netrvá moc dlouho – vždy je nakonec „ukecám“ (smích). Slévárenství je úžasný obor, který obdivuji... a lásku k němu se snažím předat i svým studentům. Slévárenství není obor, který může člověk studovat, aniž by jej nemiloval. A pokud ano – bude to mít velmi těžké...

 

Chtěla bys něco dodat na závěr, vzkázat něco potenciálním studentům?
Ivana: Chtěla bych určitě dodat, že nadpis článku je zavádějící – myslím, že to umím dobře i s tou vařečkou (smích). Všem středoškolákům, kteří se rozhodují, co dál studovat, radím jedno – při výběru vysoké školy nedejte vždy jen na rady ostatních, občas se vyplatí naslouchat svému srdci, intuici či vnitřnímu hlasu. Přeji vám všem, ať máte stejné štěstí jako já a studujete něco, co vás skutečně baví a naplňuje.
Závěrem chci už jen říci, že se těším na příští akademický rok, kdy v našich školních lavicích začne zase nové dobrodružství s novými studenty – pokud se chcete přidat mezi ně, stačí si jen podat přihlášku! Budu se na vás moc těšit.

Vloženo: 26. 3. 2019
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 618 - Katedra metalurgie a slévárenství
Zpět