Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Projekty vedené katedrou od roku 2010

Název projektu
Rozvoj přístupů k naplňování požadavků na moderní systémy managementu kvality.
Kód
SP2016/91
Předmět výzkumu
Kvalita je jedním z rozhodujících faktorů stabilního ekonomického růstu organizace. Toto konstatování není v žádném případě přehnané. Organizace se zavedenými a účinnými systémy managementu kvality (SMK) skutečně dosahují dlouhodobě podstatně lepších výsledků než organizace s tradiční orientací na zabezpečování kvality prostřednictvím technické kontroly. Proto má celá řada organizací zaveden SMK (včetně celosvětově úspěšných a velkých firem), který se tyto organizace snaží neustále zlepšovat rozvíjením vybraných přístupů k naplňování požadavků na SMK. V současné době existují ve světovém měřítku zejména tři koncepce managementu kvality, které definují požadavky a doporučení pro zavádění a rozvoj SMK: - koncepce na bázi norem ISO, - koncepce odvětvových standardů, - koncepce Total Quality Management (TQM). V ČR se uplatňují zejména první dvě z těchto koncepcí, jejichž společným rysem jsou jednoznačně definované požadavky na SMK normami ISO řady 9000 resp. odvětvovými normami (např. pro automobilový průmysl). Všechny tři koncepce jsou pak založeny na naplňování základních principů SMK, přičemž jedním z nejdůležitějších principů je neustálé zlepšování. Hlavním cílem projektu je, v souladu s principem neustálého zlepšování, analýza a rozvoj přístupů, které by měly vést k lepšímu pochopení a naplnění požadavků kladených na SMK a tím i přispět ke zlepšení těchto systémů řízení a k dosahování dlouhodobě lepších ekonomických výsledků organizací. První řešenou oblastí je rozvoj přístupů k systémům společenské odpovědnosti organizací (CSR). Současný trend vývoje moderních SMK a souběžně s tím i revize a aktualizace norem ISO řady 9000 iniciuje posun v řízení kvality od prosté kvality výrobku či poskytované služby zaměřeného zejména na plnění požadavků zákazníka směrem ke komplexnějšímu systému řízení, který zvažuje požadavky všech zainteresovaných stran (zákazník, zaměstnanci, majitelé společnosti, blízké okolí organizace a stát). Tyto systémy řízení zahrnují nejen integraci prvků environmentálních a bezpečnosti práce, ale také řadu dalších – řízení lidských zdrojů, řízení informací, řízení energetické náročnosti apod. Jedním z těchto systémů je i CSR. Základním prvkem CSR je péče o stakeholdery, přičemž tato oblast je také akcentována v revidované normě ISO 9001:2015 v bodě 4.2 Porozumění potřeb a očekávání zainteresovaných stran a také navazuje na ČSN EN ISO 9004:2010 v kapitole 4.4 Zainteresované strany, potřeby a očekávání. Současný trend struktury národní certifikace systémů managementu se také zaměřuje na sladění formy standardů určených k certifikaci systému společenské odpovědnosti organizací, což vedlo k vydání normy ČSN 01 1391:2013. Koncept této relativně nové normy umožňuje jednoduchou implementaci do stávajících systémů managementu. Jiné standardy tak jednoznačnou strukturu pro jednoduchou implementaci neposkytují. Řešení tohoto tématu by mělo přispět k navržení a ověření implementační strategie organizací pro jednotlivé mezinárodní a národní normy zaměřené na problematiku CSR. Druhá oblast projektu bude zaměřena na samotný proces neustálé zlepšování, konkrétně na měření efektivnosti projektů neustálého zlepšování. Princip neustálého zlepšování je jedním z klíčových v každém pokročilém SMK. Norma ISO 9001:2015 v čl. 10.3 doslova uvádí, že organizace musí neustále zlepšovat vhodnost, přiměřenost a efektivnost SMK. Trvalé zlepšování výrobků, procesů i služeb by tedy mělo být nedílnou součástí působení všech typů organizací. V podstatě všechny metodologie zlepšování jsou dnes založeny na aplikaci PDCA cyklu, kde ve fázi C – Check se kromě jiného předpokládá i hodnocení dopadů a efektů realizace všech aktivit zlepšování. Tyto efekty se mohou projevovat jak u realizátora projektu zlepšování, tak i u zákazníků organizací a v neposlední řadě může určitý projekt zlepšování ovlivňovat i stav rozvoje celé společnosti. Řešení tohoto tématu by mělo přispět k vytvoření a ověření metodiky hodnocení jak společenských, tak i ekonomických efektů zlepšování, umožňující předběžné analýzy přínosů a dopadů (ex ante), konečné hodnocení přínosů a dopadů (ex post) a také zohledňování tzv. ekonomické nejistoty podobných propočtů. Další oblast se bude zabývat statistickými vlastnostmi dat získaných měřením v rámci výrobních procesů. Cílem této oblasti bude prozkoumání základních statistických vlastností odhadů regresních koeficientů obsažených v dvourozměrném vektorovém autoregresním procesu, které byly vypočteny metodou vícerozměrných nejmenších čtverců. Většina výsledků teorie časových řad se týká nekonečně velkých datových souborů a otázkou je, do jaké míry takové závěry platí v případě konečných souborů. Vzhledem k obtížnostem spojeným s exaktním odvozováním těchto vlastností budou poznatky získávány empiricky na základě generování časových řad v závislosti na různých parametrech příslušného stochastického procesu (počet parametrů, velikost parametrů, rozptyl šumu, atd.). Závěry jsou jednoznačně relevantní všude tam, kde je zdůrazňováno procesní pojetí zkoumané problematiky, což zahrnuje, v obecnější rovině, i management kvality založený na normách ISO (požadavky norem vztahující se k plánování a realizaci produktu), v konkrétnější rovině pak například analýzu souběžně běžících výrobních procesů, vývoj požadavků zákazníků v čase a podobně. Plánování experimentů je jedním z nejúčinnějších nástrojů předvýrobních etap a bude rozvíjeno v další oblasti řešení projektu. Plánování experimentů umožňuje nalézt faktory, které nejvýznamněji ovlivňují výrobní proces i jeho výstupy a stanovit také jejich optimální hodnoty. Lze tedy říci, že plánování experimentů je matematickým prostředkem, který umožní výrobním organizacím kvantifikovat významnost vstupů, které jsou na počátku vytypované jako pravděpodobně vlivné. Dále stanoví, jak vybrané vstupy nastavit, aby proces dosahoval požadovaných výstupů při maximální stabilitě (tedy minimální variabilitě) a odolnosti proti tzv. šumům, tj. nepředvídatelným negativním vlivům na výrobní proces. I přes nesporné výhody a přínosy tohoto nástroje je pro organizace uplatnění tohoto nástroje poměrně složité, a to zejména kvůli časové a finanční náročnosti jeho provedení, které je úměrné počtu pokusů, které je nutné realizovat. Proto je možné místo úplného faktorového plánu, jenž sestavuje plán experimentů pro každý faktor, využít částečný faktorový experiment, kde se sestaví plán pro vybrané faktory a ostatní faktory se vyjádří jako jejich kombinace. Tímto se sníží počet nezbytných pokusů. Kromě toho je obvyklé realizovat plánovaný experiment na dvou úrovních faktoru (horní a dolní úroveň), ale méně časté je v případě nelineárních faktorů realizovat plánovaný experiment na třech úrovních. Tato problematika se začala řešit v předcházejícím projektu specifického výzkumu SP2015/91 a tato část projektu se zaměří na další rozvoj výstupů z předešlého projektu. Provedený laboratorní experiment tažení ocelového lanového drátu bude rozšířen za účelem získání nezbytného množství dalších relevantních dat, přičemž získána data by měla potvrdit výsledky předcházejícího projektu, a umožnit konečné porovnání výsledků využití úplných a částečných faktorových plánů a dvou-úrovňového a tří-úrovňového experimentu, které povede k definování jejich výhod a nevýhod a usnadní jejich případnou volbu dle konkrétní situace. Poslední oblast řešení se bude orientovat na oblast managementu rizik, který nabývá v oblasti managementu kvality v posledních letech na významu. To potvrzuje i nově jeho začlenění do aktualizované verze normy ISO 9001 z roku 2015, konkrétně pak v prvku 6.1 Opatření pro řešení rizik a příležitostí této normy. Management rizik se skládá z dílčích procesů identifikace rizik, analýza rizik, ošetření rizik, přezkoumání a monitorování rizik. Riziko je obecně chápáno jako pravděpodobnost výskytu nežádoucí situace s negativními následky. Je samozřejmostí, že organizace se musí snažit těmto rizikům předcházet a je vhodné pracovat s možnými riziky už v počátečních stádiích životního cyklu produktu, kdy se plánuje kvalita produktu. Rizika se posuzují dle pravděpodobnosti jejich výskytu a z různých úhlů pohledu na jejich následky, podle nichž existují různé druhy rizika: ekonomická, politická a teritoriální, bezpečnostní, právní spojená s odpovědností za škodu, apod. Není úplně snadné definovat pravděpodobnost a dopad rizika tak, aby nebyla výsledná míra rizika příliš subjektivní a co možná nejlépe odrážela realitu. Tato poslední část projektu se zaměří na další rozvoj a zlepšení navržené metodiky (postupu) managementu rizik, která byla jedním z výstupů projektu specifického výzkumu SP2015/91, s důrazem na zdokonalení navrženého postupu a jeho možné rozšíření o další nástroje a metody managementu rizik, jako např. FMCEA (Failure Mode and Criticality Effects Analysis), ETA (Event Tree Analysis), MORT Analysis, PHA (Preliminary Hazard Analysis), apod.
Rok zahájení
2016
Rok ukončení
2016
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel
Zpět na seznam